Šestý ročník

Eliška Stříbrská je absolventkou magisterského programu na Fakultě přírodovědecké Univerzity Palackého v Olomouci. V soutěži uspěla se svou diplomovou prací, která se zaměřila na to, jakým způsobem se plýtvá potravinami v menzách její alma mater. První místo v šestém ročníku soutěže jí přinesla její práce s názvem:

Výsledkem její práce bylo reprezentativní šetření, které se skládalo ze tří způsobů sběrů dat: interní data menzy, pozorování a dotazníkové šetření. Díky pečlivému výzkumu mohla Eliška zmapovat potravinový odpad v menzách Univerzity Palackého a za pomocí strávníků menzy a jejího vedení odhalit, kde k plýtvání nejvíce dochází a navrhnout řešení, která by množství potravinového odpadu
měla snížit. Elišky práce poskytuje univerzitě návod na snížení potravinového odpadu a již přímo přispěla k zavedení znovupoužitelných obalů do menzy.

Co vedlo Elišku k výběru tématu?

„Od střední školy mám zkušenost s brigádami v restauracích a kavárnách a vždy mě trápilo, kolik jídla se pří výrobě a prodeji pokrmů vyhodí.“

David Chytil absolvoval obor Právo a věda na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a v soutěži uspěl se svou diplomovou prací, jejíž jádrem je otázka odpovědnosti ke změně klimatu z pohledu velkých společností, mezi které patří například fosilní korporace, které mají zásadní vliv na změnu klimatického systému. Druhé místo v soutěží získal se svou prací s názvem:

Davidova práce reagovala na, v české právní vědě, stále opomíjené otázky, které se týkají klimatických žalob a odpovědnosti a role soukromých společností na změnu klimatu. Ve své práci řeší problém environmentální odpovědnosti velkých korporátních společností jako například Shell nebo RWE, které mají zásadní vliv na klimatickou změnu a její projevy. Soukromý sektor v dnešní době ovládá nejistota ohledně jejich povinnosti k environmentální odpovědnosti. Tuto nejistotu a přetrvávající nespravedlnost mohou překonat rozhodnutí soudů a tím docílit zapojení soukromých aktérů do řešení klimatické krize. David ve své práci z právního hlediska hodnotí možné právní cesty k dovození environmentální odpovědnosti velkých korporací.

Pokud by se David stal nyní ministrem ŽP, kam by směřoval pozornost jako první?

„Inicioval bych přijetí klimatického zákona, který by poskytl rámec pro dekarbonizaci, která bude závazná i pro budoucí volební období, v souladu se závazky z Pařížské dohody.“

Bernadeta Baroková v době konání finále studovala doktorský program na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. V soutěži uspěla se svou diplomovou prací, která se zabývala environmentálním populismem na Slovensku. Na třetím místě se umístila s prací s názvem:

Bernadeta se ve své práci snažila zjistit, v jaké formě se environmentální populismu vyskytuje na Slovensku. Zaměřila se na diskuzi o reformě národních parků v parlamentě a na aktéry dvou pravicových populistických stran. Došla k zjištění, že v této diskuzi se environmentální populismus vyskytoval, protože analyzovaní aktéři se výrazně vymezovali vůči elitám, nejvýrazněji vůči neziskovým a státním institucím věnujícím se ochraně přírody a samotným vědcům. Nejčastějším argumentem populistů byl negativní vliv na ekonomiku, rodinu a tradiční život na venkově. V jejich diskuzi se objevilo romantizování domova, přírody a venkovského obyvatelstva či nespokojenost s vědou, zpochybňování odbornosti a klimatické krize.

Co Bernadetu dovedlo k jejímu tématu?

„Osobitne ma zaujímala téma populizmu a tiež envirometálna politika (alebo teda ochrana životného prostredia). Vedela som, že tieto dve témy chcem prepojiť vo svojom výskume. Avšak, na začiatku som ešte nevedela ako.“

Kateřina Knězů v době finále šestého ročníku soutěže studovala magisterský program na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze. Do finále se probojovala se svou bakalářskou prací, která se dopodrobna věnovala porovnávání legislativy a přístupu ke greenwashingu v České republice a ve Švédsku. Na sdíleném 4. a 5. místě se umístila se svou prací s názvem:

Greenwashingem se označuje situace, kdy firmy nejsou transparentní ve svých procesech, anebo o sobě šíří zavádějící informace a marketing, aby vypadaly udržitelně. V rámci teoretické části své práce Kateřina precizně rozebrala udržitelnost a také ekonomickou teorii regulace. V praktické části se věnovala regresní analýze, díky které v práci následně prezentuje vztah mezi regulacemi a greenwashingem z pohledu obyvatel v České republice a Švédsku. Kateřiny práce přináší vhled do problematiky z jiného úhlu pohledu, který je umocněn ekonomickými teoriemi a statistickým zkoumáním.

Co je dle Kateřiny nutné v oblasti životního prostředí změnit?

„… legislativa má většinou nějaké mezery a dá se obejít, takže se lidé musí edukovat, aby dokázali greenwashing rozpoznat. V rámci vzdělávání lidí k udržitelnosti je mezi námi a Švédskem propast.“

Kateřina Moravcová je absolventkou bakalářského programu na Fakultě sociálně ekonomické Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a v době finále soutěže studovala magisterský program na Univerzitě Pardubice. Do soutěže se přihlásila se svou bakalářskou prací, která poukazuje na problematiku znečišťování ovzduší spojenou s realizací logistiky poslední míle v e-commerce. Na sdíleném 4. a 5. místě se umístila se svou prací s názvem:

Jaký je postoj Kateřiny k životnímu prostředí?

„Snažím se vést svoji domácnost tak, aby fungovala co nejpřátelštěji k životnímu prostředí, ale nemohu říci, že by to bylo dokonalé. Například minulý rok jsme začali spolupracovat s komunitní zahradou, kam pravidelné odnášíme zbytky z vaření nebo odpad z naší malinkaté zahrádky na balkoně.“